Prší a já
taju v trávě
jak slovo, co nic neznamená
jen malá slza
kapka zmrzlé vody
v ledové bláto proměněná
sníh mizí
a prašná zem ho spolyká
žíznivá hlína pije
palčivou ostrost života
že mezi prsty uniká
voda se vždycky vsákne
zas bosa suchou trávou jdu
k čemu to všechno bylo?
nejspíš se skryla v tajném koutě duše
tam kde ji nikdy nenajdu
Ze stromů kape
a
já
piju
brčkem
z pampelišky
opojně sladkou
řeřavě horkou noc
s bezmocnou tíhou v srdci
kdybych se celá nožem rozkrájela
stejně zbělá
vítr
je pištec tlení, co zpívá nad náhrobky
ovine chmýří fáčem z mokré mlhy
a uloží ho tiše v chladné zemi
je možné aby se do tmy
rozednívalo
tak něžně
?